Bretschneiderovo ucho

NÁRODNÍ PAMÁTNÍK ODPOSLECHU (NPO) je soubor tří žulových reliéfů brodského sochaře Radomíra Dvořáka (1959) v opuštěných zatopených lomech. UCHO (lom Jednička, 2005), ÚSTA (lom Dvojka, 2006), OČI (lom Střelnice 2007)

Významným impulzem pro realizaci celého cyklu a zvláště prvního reliéfu - UCHA byla návštěva R. Dvořáka ve faraonských žulových lomech v Asuánu (2003) s rozpracovaným obeliskem a nevyzdviženou sochou. Tedy hra na Egypt doma. Tisíce otroků netřeba, neboť technologie zpracování granitu za těch pár tisíc let poněkud pokročila. Chvíli trvalo jednání s obcí i příprava díla - zprvu pod poetickým názvem UMĚNÍ NASLOUCHAT. Lipnický GENIUS LOCI = duch Jaroslava Haška však dílo v průběhu tvorby způsobil přejmenování na Bretschneiderovo ucho - Národní památník odposlechu (později označení celého TRIPTYCHU). Komično a vážnost kamenných monumentů bývají většinou v přímém rozporu. Nikoli však na Lipnici! Tady se směje nejen srdce, nýbrž i žula, a to zplna hrdla, hezky od plic. Proto se stal patronem všech tří reliéfů Ing. Richard Hašek, vnuk spisovatele Jaroslava Haška a vzorný živý model jeho geneticky upraveného portrétu HLAVA XXII (2013).

Na vzniku UCHA a ÚST (2006) se podílely autorské týmy složené z Dvořákových žáků z Kamenosochařského střediska světelské Střední uměleckoprůmyslové školy, tím se ze studentů stali spoluautoři. ZLATÝ VOČI už autor realizoval sám s podporou Grafické školy Jihlava a Kraje Vysočina.

Sochy a reliéfy vytesané do skalních masivů lze v České republice nalézt např. v Liběchově (Václav Levý – 19. stol., v Betlémě u Kuksu (M. B. Braun – baroko), poblíž Kopicova statku u Turnova (naivní sochař Kopic – 20. stol.), poblíž Kunštátu (Stanislav Rolínek – 20. stol.)... Ve všech uvedených případech se jedná o zásahy do pískovce, tedy do mnohem měkčího a snáze opracovatelného materiálu.

Obtíže se zpracováním žuly jsou však bohatě vyváženy trvanlivostí díla (tisíce až desítky tisíc let) ve srovnání pískovcem (stovky let).

Bretschneiderovo UCHO (2005)

Žulový reliéf v lomu Jednička, výška 300 cm

Autorský tým: RADOMÍR DVOŘÁK, Martin Bakrlík, Martin Roháček, Jan Šíma, Martin Šimek

Finanční a logistická podpora: Kamenosochařské středisko Lipnice světelské Střední uměleckoprůmyslové školy

Realizační čas: duben až červen 2005

Podle anatomické kresby z knihy Prof. MUDr. Josefa Zrzavého Anatomie pro výtvarníky (Avicenum, Praha 1977, strana 308), bylo ucho vymodelováno z hlíny v měřítku 1:6 a odlito do sádry, a z tohoto realizačního modelu bylo měřením a násobením rozměrů /včetně hloubek/ pomocí čtvercových mřížek z drátů napnutých na dřevěné rámy přeneseno do skály.

Sádrový model přežil a je vystaven v předsíni Hostince U ČESKÉ KORUNY na lipnickém rynku, kde vytrvale odposlouchává hovory hostů, po půlnoci již nesrozumitelné, neboť jsou vedeny výhradně švédsky (viz citát ze Švejka na kamenné knížce sochy Čtenářky = Jarmilky Haškové sedící na literách díla NOMEN OMEN u vjezdu na lom Březek.

Ucho je pojmenováno podle civilního strážníka Bretschneidera rakouské státní policie, který v první kapitole románu zatýká Švejka i hostinského Palivce U Kalicha.

Z anatomie také vychází ergonomické sedátko (i s opěrkami pro lokty) vytesané mladšími členy týmu do šikmé skály na hraně plošiny pod UCHEM. Inspirací jim bylo vypravováním o anatomickém Braunově sezení v Betlému u Kuksu.

Žulová šipka nasměrovaná k Uchu na protilehlém břehu je stručnou popiskou, jejíž realizaci se věnoval jeden z členů týmu po návratu od moře na poslední chvíli "za trest". Poněkud to nestihnul a RD to bohužel neuhlídal, takže písmo je obtížně čitelné.

Kromě sádrového Ucha v lipnické hospodě, žulového UCHA v lomu, nás odposlouchává dle pověsti prý ještě Dionýsovo ucho v ruinách hradu Lipnice...