Co bude

V první půli 60. let se Zbyněk Sekal (1923–1998) dostal do širšího okruhu českého informelu, zdejší verze mezinárodní poválečné abstrakce. Přestože i tehdy se v jeho díle objevují klasicky modelované, i když už abstraktní sochy, hlavní technikou se pro něj nově stala asambláž z nalezených předmětů a materiálů. S umělci informelu jej spojuje práce s obyčejnými „syrovými“ materiály, na rozdíl od nich však jeho tématem nejsou povrchové textury se stopami stáří či destrukce, ale uspořádání a řád. Dílo Co bude patří k rozsáhlé skupině prací ze dřeva a kovu označovaných v literatuře jako „skládané obrazy“, které pak vytvářel až do konce života. Jejich vznik podrobně popsal v deníkovém záznamu, jejž lze přímo vztáhnout k tomu typu objektů, jaký reprezentuje práce z chebské sbírky. „… kousky železa, už dříve použité, nalezené jen tak nebo vymontované z rozebraných věcí, použité rovnou nebo víceméně upravené, sestavené hlavně tak, aby se hodily k sobě. Navrtávám je a připevňuji je šroubky na dřevěný podklad zasazený předem do železného rámu, rovněž nalezeného, anebo dodatečně orámovaného železem. Moment nalezeného předmětu zde využívám tak, že předměty samy nebo jejich fragmenty jsou už samy o sobě významné, jejich někdejší funkce určovala jejich tvar, a tím do nich vložila určitý smysl. Spojuje je určitá podobnost: jsou to obdélníky různých proporcí, víceméně opotřebované, navíc se na všech vyskytují stejné šroubky vedle různých jiných. Jsou všechny železné. Mosaz použiji docela výjimečně. Význam tedy tkví v jejich hranatosti a přibližné pravoúhlosti, v jejich látce, v jejich skladbě, dané skoro vždy už předem jejich jednotlivými tvary. Tedy železo, možnosti železa, co železo znamená: toť prozatím vše. Potom se na to dá navěsit spousta dalších výkladů, nepravých (většinou) nebo přibližně správných (málokdy).“¹

¹ Deník 5. 12. 1966. Cit. podle KLIMEŠOVÁ, Marie: Zbyněk Sekal. Praha 2015, s. 221, 222.