Dráty

Tvorbu Jiřího Johna (1923 – 1972) si spojujeme především s obrazy přírodní či zemědělské krajiny. Jejich vrcholným obdobím byla šedesátá léta, avšak předcházela jim krátká etapa s městskými a industriálními motivy. Někdy připomínají periferie Kamila Lhotáka, na rozdíl od něj však John nikdy nebyl nadšeným obdivovatelem moderní civilizace. Zajímala ho pouze její specifická estetika, zejména nejrůznější lineární rastry pletiv a sítí, které tlumočil suchou jehlou, svou oblíbenou grafickou technikou, založenou na tenké ostré čáře. Obraz Dráty, zachycující elektrickou trakci, je ojedinělým případem minimalistické geometrie tohoto druhu v médiu obrazu. Veřejnosti je téměř neznámý, neboť se neobjevil na žádné z Johnových retrospektiv, ani v monografii od Jaromíra Zeminy. Bylo to dáno zejména tím, že právě Zemina, nejvýznamnější interpret jeho díla a autor většiny jeho dosavadních výstav, si jej příliš necenil. Podle něj má období kolem roku 1960 až příliš formální a estetizující charakter a obraz Dráty výslovně uvádí jako příklad této z jeho pohledu neblahé tendence.¹ Je však otázkou, zda je jeho hodnocení jediné možné a navíc trvale platné…

¹ „… musíme si připomenout Stoly a Ateliéry z předělu padesátých a šedesátých let, vzniklé v blízkosti Václava Bartovského, a pak několik následujících obrazů moderní techniky, jako jsou Dráty nebo Stroj. Tam totiž zesílila malířova péče o estetickou stránku díla místy natolik, že ji lze šlehnout slůvkem formalismus.“ ZEMINA, Jaromír: Z odstupu let. In: ZEMINA, Jaromír: Jiří John. Deset úvah o umění, o přírodě, o životě a umírání, Praha 1988, s. 202.