Hvězdy nahoře i dole

Tento obraz bude navždy dobrodružstvím, na které nezapomenu:

Vyrážím na túru do hor neznámo kam. Stále stoupám, slunce klesá. Furt chci výše, už se stmívá, když přicházím na mýtinu. Kolem dokola je jen díra, kde dole v dálce vidím maličký svět. Jen z jedné strany něco přesahuje. Je to vysílač postavený na nejvyšším kopci v okolí. Moje orientace jakoby se vzkřísí.

Padla noc, město rozsvěcuje své hořící cestičky světelného smogu. Lampy svítí jako hvězdy a na nebi svítí hvězdy.

Opět se mi rozbije telefon, a tak dosud spoléhající na záchranný odvoz od mé rodiny, se vracím dolů. Cestou po silnici stopuji. Upřímně v devět večer v horách s náčiním připomínajícím kulomet mě nepřekvapuje, když auta naopak přidávají na plynu. Naštěstí po hodině mi zastavuje auto plné milých slečen. Půjčují mi telefon a všechno dobře dopadá.