Nebe bylo hluboké modré, občas ho překřížily slabounké čárky drobných letadélek.
Dlouho jsem se prodírala lidmi a houštím podél Vltavy než jsem to „zapíchla“ právě tady. Stromy se tu nořily do té hluboké modré jámy. Vše se ve slunci třpytilo – bylo tu krásně, ale jen krátce. Slunce se posunulo jako po hodinovém ciferníku a stínohra větví změnila svou scénu.
Voda ztratila lesk, jámu přiklopily mraky, ve kterých se ztrácela bílá letadla.
Jen mé plátno se nezměnilo. Tady si letadélka mořem létají pořád.
Líbí se Vám toto dílo? Napište nám
Rudé vykouknutí
2022
60 × 50 cm
Trochu ode všeho
2023
35 × 40 cm
Solné místo
2023
100 × 70 cm
Svižná krajina
2022
21 × 25 cm
Cesty po vyschlém dně
2024
55 × 70 cm
Slunečnicí s Ukrajinou 05
2022
10 × 21 cm
Bílo
2024
35 × 40 cm
Pod mostem
2026
65 × 65 cm
Ve vodě II
2026
85 × 95 cm
Zasklené
2025
120 × 100 cm
Modrý dým
2023
65 × 55 cm
Stříbrné jehličí
2025
55 × 55 cm
Venku
2026
65 × 95 cm
Ptáci
2025
85 × 70 cm
Smrček
2025
80 × 65 cm
Kmen na kmeni
2024
27 × 40 cm
Zasklené III
2025
105 × 90 cm
Rajče versus Paprika
2020
60 × 70 cm
Pod titanovou bělobou
2021
20 × 30 cm
Lanovka II
2026
55 × 60 cm
Hladina ožívá v letu
2024
70 × 55 cm
Bílé okno
2022
30 × 25 cm
Neúplný úplněk, úplný neúplněk
2022
10 × 6 cm
Sluncohra
2022
15 × 20 cm
Lesní cesta
2023
60 × 50 cm
Hvězdy nahoře i dole
2023
60 × 75 cm
Mrak
2022
15 × 19 cm
Bílé stíny mlhy
2022
25 × 35 cm