Autoportrét

V letech 1906 až 1909 namaloval Emil Filla (1882–1953) přinejmenším šest autoportrétů a hned na třech z nich se zobrazil s tradičními atributy malíře. Zdá se, že jejich bezprostřední inspiraci můžeme najít v Autoportrétu se štětci Edvarda Muncha, vystaveném v roce 1905 v Praze. Ten na rozdíl od jiných Munchových portrétů, odrážejících vnitřní běsy, zobrazuje malíře sebevědomého a plného energie. Také dva Fillovy autoportréty v klobouku z roku 1908, jeden právě se štětci a druhý s cigaretou, jsou laděny v tomto duchu.
Nedatovaný obraz ze sbírky chebské galerie vznikl podle stylové komparace v roce 1908 nebo v roce následujícím a měl by tedy stát na konci celé skupiny. Oproti výše popsaným však má intimnější ateliérový ráz a liší se i formou. Namísto vervního, nápadně neuhlazeného štětcového rukopisu zde dominuje silná linie odkazující na malbu Honoré Daumiera. Filla se v té době o jeho tvorbu intenzivně zajímal, což dokládá i text, který o něm v roce 1909 publikoval ve Volných směrech.¹ A oproti jím tehdy oblíbené expresionistické barevnosti, která ostentativně neodpovídala realitě, se obraz nese v tónech hnědé a černé. Tím upomíná i na Fillou milovaného Rembrandta, který ostatně také proslul svými autoportréty. V této souvislosti je zajímavá autentická adjustace obrazu do masivního rámu s takzvaným holandským štábkem, oblíbeného právě u vlámských malířů 17. století.

¹ FILLA, Emil: Honoré Daumier. Několik poznámek k jeho dílu. Volné směry XIV, 1910, č. 3, s. 85 - 89