Ústředním problémem meziválečné tvorby Emila Filly (1882–1953) byl vztah k dílu Pabla Picassa. Filla, malíř mimořádného intelektu a s teoretickými ambicemi, považoval Picassa za tvůrce velkého slohu 20. století, schopného stmelit tříšť ismů moderní doby. Programově se rozhodl vzdát podstatné části své originality, která je klíčovou hodnotou moderního umění, a stát se „věrozvěstem“ této ideje. Sledoval Picassovy stylové a tematické proměny, přebíral je a svou tvorbou se snažil dokázat, že stejně jako ve velkých historických epochách lze v limitech víry v nadosobní hodnoty vytvořit originální dílo, malířsky suverénní a výrazově silné. Na začátku třicátých let, kdy ve shodě s Picassem opustil pozdní plošný kubismus a nahradil ho stylově rozvolněnou modernistickou figurací, jejímž téměř výhradním motivem byla ženská postava, se oba ocitli v blízkosti surrealismu.1 U Picassa tento krok přivítal teoretický vůdce francouzského surrealismu André Breton, u Filly pak český teoretik Karel Teige, který v roce 1934 – s ostnem vůči Štyrskému a Toyen – napsal: „Dnešní obrazy Emila Filly, malíře tak svrchované kultury a kouzelníka barev, jakého české umění dosud nepoznalo, jsou svým ,nádherným‘ básnickým světlem často mnohem blíž surrealismu než obrazy mnohých malířů, kteří se přiživují u francouzských surrealistů…“2
U Picassa i Filly se setkáme s různými formulacemi ženské figury, od dekorativní stylizace po drsné deformace a destrukce lidského těla. Ležící žena, jeden z největších Fillových obrazů vůbec, patří k prvnímu pólu této škály. V podstatě jde o eroticky intimní akt ženy, jejíž pojetí tváře současně z profilu a z ánfasu ještě odkazuje ke kubismu. Dekorativní dezén tapet je jednou z přímých výpůjček z Picassova díla a najdeme ho například na známém obraze Sen ze stejného roku.
1 K tématu více: SRP, Karel: Muž s hořící hřívou. Emil Filla a surrealismus 1931–1939. Doprovodná publikace ke stejnojmenné výstavě v Museu Kampa, Praha 2017.
2 TEIGE, Karel: Výstava SVU Manes, Rudé právo XV, 6. 10. 1934, č. 166, s. 4.
Líbí se Vám toto dílo? Napište nám
Boje a zápasy
1938
413 × 532 mm
Zahnání stymfalských dravých ptáků
1945
573 × 410 mm, tisk 415 × 300 mm
Zápas býka se lvem
1938
100 × 77 cm
Diváci (Hlavy)
1912
51,5 × 61,5 cm (původní rám část obrazu zakrývá, takže bývá uváděn rozměr viditelné části plátna 48 x 58 cm)
Portrét starce
1904
35 × 63 cm
Vstupní list s epithety řeckými
1945
570 × 410 mm, tisk 415 × 300 mm
Mladý Herakles zabil hady, které na něho poslala Hera
1945
571 × 410 mm, tisk 415 × 300 mm
Přemožení krétského býka
1945
572 × 410 mm, tisk 415 × 300 mm
Usmrcení Diomédových koní pojídajících lidské maso
1945
574 × 410 mm, tisk 415 × 300 mm
Hlava muže
kol. 1935
v. 39,5 cm
Zátiší
1932
121,5 × 94 cm
Přemožení Kerbera
1945
578 × 410 mm, tisk 415 × 300 mm
Zátiší
1951
665 × 426 mm
Zátiší
1931
162 × 229 mm
Zápas s nemejským lvem
1945
576 × 410 mm, tisk 415 × 300 mm
Zátiší
1948
58 × 85 cm
Stojí Jano při potoce umývá si z krvi ruce
1945
610 × 435 mm, tisk 420 × 295 mm
Herakles a býk
1937
380 × 280 mm
Žena v křesle
1936
75 × 63 cm
Zátiší s citronem
1926
179 × 202 mm
Akt
1946
160 × 80 cm
Zdolání erymanthejského kance
1945
577 × 410 mm, tisk 415 × 300 mm
Autoportrét
1908 nebo 1909
76 × 65 cm
Žena se zrcadlem
1946
146,5 × 97
Heraklés a býk
1937
540 × 410 mm, tisk 400 × 330 mm
Zátiší s rybou
1946
38 × 45 cm
Zápas s Antaiem
1945
575 × 410 mm, tisk 415 × 300 mm
Česání ovoce (Česáči ovoce)
1911
108 × 49 cm